Diagnostika závislosti na hazardu: průvodce ICD-11, DSM-5 a MKN-10

Diagnostika závislosti na hazardu se řídí třemi mezinárodně uznávanými systémy — ICD-11, DSM-5-TR a MKN-10. Tento průvodce vysvětluje kritéria, prahy závažnosti a mapování mezi nimi, aby čtenář porozuměl, kdy hraní přerůstá v diagnostikovatelnou poruchu.

AR

Autor Ales Rod casino / bonuses

Publikováno 10. července 2026

---

Diagnostika závislosti na hazardu vychází z toho, že nadměrné hraní je dnes uznaná duševní porucha — ne slabá vůle ani charakterová vada. Posuzuje se podle tří klasifikačních systémů: nejnovějšího ICD-11 (kód 6C50), amerického DSM-5-TR (312.31) a stále používané MKN-10 (F63.0), podle které se v České republice dosud vykazuje. Tento průvodce vysvětluje, jaká kritéria každý systém používá, jak se mezi sebou liší a kde leží hranice mezi rekreačním hraním a poruchou. Diagnózu vždy stanoví odborník — adiktolog nebo lékař; tento text vyšetření nenahrazuje. Pokud hraní přerůstá přes hlavu vám nebo někomu blízkému, Linka pomoci pro hráče 777 477 877 funguje nonstop, anonymně a zdarma.

Obsah článku

• Kdy je hraní ještě zábava a kdy už nemoc?
• Proč existují tři klasifikační systémy vedle sebe?
• Diagnostická kritéria podle DSM-5-TR (kód 312.31 / F63.0)
• Diagnostická kritéria podle ICD-11 (kód 6C50)
• Patologické hráčství podle MKN-10 (F63.0) — co se v ČR fakticky vykazuje
• Jak na sebe systémy navazují — mapování
• Co diagnostika závislosti na hazardu znamená v praxi
• Často kladené otázky
• Závěr

Kdy je hraní ještě zábava a kdy už nemoc?

Hazardní porucha — odborně gambling disorder, česky patologické hráčství — je opakované hraní, nad nímž člověk ztrácí kontrolu a které pokračuje navzdory rostoucím škodám v penězích, vztazích i práci. Klíčové slovo je „kontrola”: dokud o hraní rozhodujete vy, jde o zábavu; jakmile rozhoduje hraní o vás, posouvá se to do rizikového pásma.

Mezi rekreačním a chorobným hraním není ostrý přepínač, ale plynulé kontinuum. Na jednom konci stojí příležitostný hráč, který si nastaví limit a dodrží ho. Uprostřed leží rizikové hraní — člověk občas prohraje víc, než chtěl, nebo se ke hře vrací častěji, ale ještě dokáže přibrzdit. Na druhém konci je diagnostikovatelná porucha, kde už kontrola opakovaně selhává a hraní vytlačuje ostatní oblasti života. Smyslem kritérií, která popisujeme níže, je tuto hranici pojmenovat věcně a přezkoumatelně, ne nálepkovat.

Důležitý je i koncepční posun posledních let. Zatímco starší MKN-10 řadila hráčství mezi poruchy kontroly impulzů, novější ICD-11 i DSM-5-TR ho přesunuly mezi poruchy ze závislostního chování — tedy do stejné rodiny jako závislost na látkách. Není to formalita: závislostní rámec lépe odpovídá tomu, co o mozkových mechanismech hraní dnes víme, a otevírá hráčům přístup k podobné léčbě jako u jiných závislostí.

Proč existují tři klasifikační systémy vedle sebe?

Tři systémy existují proto, že vznikly pro různé účely a vydávají je různé instituce. ICD-11 a starší MKN-10 vydává Světová zdravotnická organizace (WHO) pro celosvětové statistické výkaznictví a hlášení nemocí. DSM-5-TR vydává Americká psychiatrická asociace (APA) především pro kliniku a výzkum. Každý z nich popisuje tutéž poruchu, jen jiným jazykem a s jinou logikou.

ICD-11 je nejnovější verze mezinárodní klasifikace nemocí — v platnosti je od 1. ledna 2022 a staví diagnózu hazardní poruchy na třech jádrových znacích. DSM-5-TR (text revision, 2022) je americký diagnostický manuál, který pracuje s výčtem devíti kritérií a jejich počítáním. MKN-10 je předchozí mezinárodní klasifikace, podle níž se v Česku stále vede zdravotnické výkaznictví: česká statistika nemocí prochází přes Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), který českou verzi spravuje, a přechod na novější klasifikaci (českou adaptaci ICD-11) teprve probíhá.

V praxi to znamená, že jeden a tentýž hráč může být popsán kódem 6C50 podle ICD-11, kódem 312.31 podle DSM-5-TR a kódem F63.0 ve statistice vedené podle MKN-10. Nejde o tři různé nemoci — jde o tři pohledy na totéž.

Diagnostická kritéria podle DSM-5-TR (kód 312.31 / F63.0)

Podle DSM-5-TR je pro diagnózu hazardní poruchy potřeba splnit alespoň 4 z 9 kritérií v průběhu dvanácti měsíců. Tento manuál tedy postupuje „bodováním”: čím více znaků člověk naplňuje, tím závažnější porucha. Diagnózu navíc nelze stanovit, pokud je hráčské chování lépe vysvětleno manickou epizodou.

Devět kritérií DSM-5 krok za krokem

Devět kritérií DSM-5 lze laicky shrnout takto:

1. Tolerance — potřeba sázet stále vyšší částky, aby hraní přineslo stejné vzrušení.
2. Neklid při omezování — podrážděnost nebo neklid, když se člověk pokouší hraní omezit či přestat.
3. Neúspěšné pokusy přestat — opakované marné snahy hraní kontrolovat, omezit nebo ukončit.
4. Zaujetí hraním — myšlenky na sázení se vracejí pořád dokola (plánování her, vzpomínání na výhry, shánění peněz na hru).
5. Hraní při tísni — sázení jako útěk před nepříjemnými pocity, jako je úzkost, vina, bezmoc nebo deprese.
6. Vyrovnávání ztrát (chasing) — po prohře se člověk vrací další den „vyhrát to zpět”.
7. Lhaní — zatajování skutečného rozsahu hraní před blízkými.
8. Ohrožení vztahů a práce — kvůli hraní ohrozil nebo ztratil důležitý vztah, zaměstnání, studium či kariérní příležitost.
9. Spoléhání na peníze druhých (bailout) — spoléhá na to, že mu finančně zoufalou situaci způsobenou hraním vyřeší někdo jiný.

Jak se počítá stupeň závažnosti

Počet splněných kritérií zároveň určuje, jak těžká porucha je. Mírná forma odpovídá 4 až 5 kritériím, střední 6 až 7 a těžká 8 až 9. DSM-5-TR k tomu přidává specifikátory: porucha může být epizodická (v cyklech) nebo trvalá, a stejně tak v časné nebo setrvalé remisi, pokud kritéria po určitou dobu nejsou naplněna.

Na počtu záleží proto, že je to vodítko pro léčbu. Jiná intenzita pomoci dává smysl u člověka na hranici mírné poruchy a jiná u někoho, kdo naplňuje téměř všechna kritéria. Není to však známka „viny” — vyšší skóre znamená jen to, že porucha zasáhla víc oblastí života a že odborná pomoc je naléhavější.

Diagnostická kritéria podle ICD-11 (kód 6C50)

ICD-11 jde na věc jinak než DSM-5. Místo počítání bodů staví diagnózu hazardní poruchy (kód 6C50) na třech jádrových znacích, které musí být přítomné současně a být dostatečně závažné, aby narušovaly fungování člověka.

Tři jádrové znaky

Prvním znakem je zhoršená kontrola nad hraním — nad jeho zahájením, frekvencí, intenzitou, délkou i ukončením. Člověk si třeba předsevezme „jen hodinu a tisícovku”, a opakovaně to nedodrží. Druhým je rostoucí priorita hraní nad ostatními zájmy a běžnými denními činnostmi — sázení se dostává před práci, rodinu i koníčky, které dřív bavily. Třetím je pokračování nebo stupňování hraní navzdory negativním důsledkům — dluhy přibývají, vztahy trpí, a hraní přesto neustává, někdy se naopak zintenzivňuje.

K těmto třem znakům ICD-11 přidává podmínku, že chování vede k významnému narušení v osobní, rodinné, sociální, vzdělávací nebo pracovní oblasti. Časový horizont je zpravidla nejméně dvanáct měsíců, ale lze ho zkrátit, jsou-li splněny všechny požadavky a příznaky jsou těžké.

Online vs. offline (6C50.0 / 6C50.1 / 6C50.Z)

ICD-11 rozlišuje i prostředí, v němž hraní převažuje. Kód 6C50.0 označuje hazardní poruchu převážně offline (kamenné provozovny, automaty, sázkové pobočky), kód 6C50.1 poruchu převážně online (sázení a hry přes internet a mobil) a kód 6C50.Z poruchu neurčenou, když převažující prostředí nelze spolehlivě určit. Rozlišení dává smysl, protože online prostředí je dostupné nepřetržitě a jeho dynamika i nástroje prevence se od kamenného hraní liší.

Patologické hráčství podle MKN-10 (F63.0) — co se v ČR fakticky vykazuje

MKN-10 zná hazardní poruchu pod názvem patologické hráčství s kódem F63.0. Řadí ji do kapitoly V (Duševní poruchy a poruchy chování), konkrétně do skupiny F63 Nutkavé a impulzivní poruchy — tedy mezi poruchy kontroly impulzů, ne mezi závislosti. Právě v tom spočívá zásadní rozdíl oproti novějším systémům.

MKN-10 popisuje patologické hráčství jako časté opakované epizody hráčství, které dominují v životě člověka na úkor sociálních, pracovních, materiálních a rodinných hodnot a závazků. Jde tedy spíš o popisnou charakteristiku než o číselné kritérium — což je dáno tím, že tato klasifikace je o generaci starší.

Pro Česko je MKN-10 stále důležitá z praktického důvodu: zdravotnické výkaznictví u nás dosud běží podle ní a její českou verzi spravuje ÚZIS na pověření Ministerstva zdravotnictví. Statistiky léčených, hlášení i kódování diagnóz tedy zatím pracují s F63.0. Přechod na MKN-11, tedy českou adaptaci ICD-11, se zavádí postupně a po nějakou dobu poběží oba systémy paralelně. (Zde mluvíme čistě o zdravotnické statistice a klasifikaci nemocí — ne o regulaci hazardu.)

Jak na sebe systémy navazují — mapování

Když tři systémy postavíme vedle sebe, ukáže se, že popisují totéž jádro poruchy — ztrátu kontroly, přednost hraní před vším ostatním a pokračování i přes škody. Liší se hlavně v přístupu a v tom, kam poruchu zařazují.

Parametr	MKN-10	ICD-11	DSM-5-TR
Název diagnózy	Patologické hráčství	Hazardní porucha (gambling disorder)	Hazardní porucha (gambling disorder)
Kód	F63.0	6C50	312.31 (F63.0)
Vydavatel	WHO	WHO	APA
Zařazení	Nutkavé a impulzivní poruchy	Poruchy ze závislostního chování	Návykové poruchy
Přístup k diagnóze	Popisná kritéria	3 jádrové znaky	4 z 9 kritérií
Časový horizont	Opakované epizody	Zpravidla ≥ 12 měsíců	12 měsíců
Stupně závažnosti	Nerozlišuje číselně	Bez bodování	Mírná / střední / těžká
Online / offline	Nerozlišuje	6C50.0 / 6C50.1 / 6C50.Z	Nerozlišuje
Použití v ČR	Zdravotnické výkaznictví (ÚZIS)	Zavádí se (MKN-11)	Klinika a výzkum

Nejdůležitější rozdíl je koncepční: MKN-10 chápe hráčství jako impulzivní poruchu, kdežto ICD-11 i DSM-5 ho považují za poruchu závislostní, respektive návykovou. Tento posun není jen terminologický — mění se tím i logika pomoci, protože závislostní rámec počítá s mechanismy bažení a relapsu podobně jako u závislosti na látkách.

Druhý rozdíl je v metodě. DSM-5 nabízí přehledné počítání devíti kritérií se stupni závažnosti, ICD-11 sází na tři jádrové znaky bez bodování a MKN-10 zůstává u slovního popisu. Časový horizont nejméně dvanáct měsíců přitom sdílí ICD-11 i DSM-5, takže v praxi se výsledky obou novějších systémů zpravidla shodnou.

Co diagnostika závislosti na hazardu znamená v praxi

Pro hráče i jeho blízké platí jedno především: kritéria jsou orientační vodítko, ne návod k sebediagnóze. Pokud v některém ze seznamů poznáváte sebe nebo blízkého člověka, je to silný signál vyhledat pomoc — ale oficiální diagnózu může stanovit jedině lékař nebo adiktolog. Naplnění byť několika znaků stojí za rozhovor s odborníkem.

Od diagnózy je dobré odlišit screening. Krátké dotazníky jako PGSI nebo Lie/Bet slouží k rychlému zorientování, zda hraní spadá do rizikového pásma — fungují jako „teploměr”, který upozorní, ne jako diagnóza. Žádný online test diagnózu od lékaře nenahrazuje; jeho úkolem je nasměrovat člověka k odborné pomoci včas.

Kam se obrátit, když chcete situaci řešit: prvním krokem může být adiktologická ambulance nebo praktický lékař, který doporučí další postup. Nepřetržitě a anonymně funguje Linka pomoci pro hráče 777 477 877, k dispozici je i Národní linka pro odvykání 800 350 000. Žádný z těchto kroků neznamená přiznání prohry — naopak, je to nejúčinnější způsob, jak hraní vrátit pod kontrolu.

Často kladené otázky

Závěr

Diagnostika závislosti na hazardu stojí na třech systémech, které popisují stejné jádro poruchy — ztrátu kontroly, přednost hraní před ostatním a pokračování i přes škody. ICD-11 (6C50) a DSM-5-TR (312.31) ji řadí mezi závislostní a návykové poruchy, zatímco starší MKN-10 (F63.0), podle níž se v Česku stále vykazuje, ji vede mezi impulzivními poruchami. Pro hráče i jejich blízké jsou kritéria užitečným zrcadlem, ne nástrojem k samodiagnóze — rozhodující slovo má vždy odborník. Nespoléhejme přitom jen na systém: hraní má zůstat zábavou v jasných mezích, a proto si nastavte limity vkladů i času. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Pokud cítíte, že se hraní vymyká kontrole, ozvěte se Lince pomoci pro hráče 777 477 877 (nonstop) nebo Národní lince pro odvykání 800 350 000.